O 13 let později: Kattherine
,,Překvapení!“ zazní sborově,sotva otevřu vstupní dveře.Přijdu si v tu chvíli jako v nějaké slavné americké talk-show.,,Ah…Děkuju,děkuju.“snažím se znít překvapeně a potěšeně,ale doopravdy jsem z takové pozornosti rozpačitá.Protlačím se davem lidí,jejichž počet odhaduji asi na 25.Opravdu jsem si své 15. Narozeniny nepředstavovala tak…velkolepé.Všude visí balonky a po zemi se povalují třpytivé stužky.,,Všechno nejlepší!“směje se má nelepší kamarádka Aria a objímá mne.,,Co má tohle všechno znamenat? Neříkala jsem,že nechci žádná překvapení ?“musím křičet,abych přehlušila hlasitou hudbu,která začala znít z reproduktorů.Pokrčí rameny a věnuje mi svůj nejkrásnější úsměv ,,Tvá oblíbená písnička.“Upozorní mně.Zřejmě abych věděla,jakou si s tím vším dali práci.Chytne mě za ruce a dá se do tance.Přidám se k ní a rozhlížím se kolem.Je tu několik lidí,které ani neznám.Například ten kluk v rohu,který si povídá s mým kamarádem.Nebo DJ,kterému pomáhá jakýsi kluk.Jeho přítomnost mi ale vůbec nevadí.Je v tom svém přilehlém tričku a černých džínách proklatě sexy,,Kdo je ten kluk?“optám se Arii a kývnu jeho směrem. Modlím se,aby nezačala vtipkovat na můj účet.Na druhou stranu mám právo vědět,kdo se pohybuje na mé oslavě v mém domě.,,Myslíš toho fešáka u DJe? Je na naší škole nový a vypadá opuštěně.Promiň,že jsem ho pozvala,ale ráda bych aby si našel přátele.“Ehm…já bych mile ráda byla jeho přítelkyně.Píseň pomalu končila a Aria mi dala příležitost porozhlédnout se tady a zaměřit se obzvlášť na jednoho kluka .,,Půjdu zkontrolovat stav dortu.Užij si to tu.“Rychlým krokem se vydala do kuchyně.U dveří se naposledy otočila ,,Odvaž se!“ naznačila rty a zhoupla se v bocích.Protočila jsem panenky a zamířila k pohovce,za kterou se nacházel.Nespouštěla jsem z něj oči,ale náhle mi někdo zakryl ten okouzlující výhled.,,Ahooooj!“vykřikl Tom,přátelský kluk z nižšího ročníku.Byl typický svými kudrlinami a špičatým nosem. „Jak se ti tu líbí?“Musela jsem se usmát.Nebyla to moc inteligentní otázka vzhledem k tomu,že jsme v mém domě. „Jo,v pohodě.“ Neustále jsem se rozhlížela,abych mu dala najevo,že bych se odsud ráda hla. Ale ten kluk byl vytrvalí a zřejmě se jen tak nevzdává. „Tak…co si zatančit?“