"K tomuhle místu se váže jedna stará legenda."zašeptal a jeho mentolový dech mě pohladil po tváři. "Před mnoha lety tu žil jeden mladík. Jeho chata stála nedaleko odsud. Vždy v noci se podle této legendy vyšplhal až sem, na tuhle skálu a proměnil se ve vlkodlaka. Vyl celou noc, protože údajně neměl šťastný

"To

 "Jsme na místě !" Jeho hlas (který zcela jistě také patří k jeho přednostem) mě vytrhne z myšlenek. Pod námi se rozprostírá obrovský rybník. Voda na něm se poklidně vlní, jakoby nevěstila vůbec žádné nebezpečí. Podle hrozivě vyhlížejících výčnělků skály ale soudím, že tohle není až tak bezpečné místo. Otočím

Christopher si všiml,že ho stále pozoruji."Máte tady nádhernou přírodu." "Jo,to máme. Když jsme se sem přistěhovali,hodně se mi stýskalo po starém domově. Máma mě jednou vzala na tu velkou horu,na kterou se díváš. Ukazovala mi kopce,řeky a rybníky a přidávala k nim jména. Potom jsme hádaly,za kterým kopcem je náš starý domov. Slíbila mi,že se tam zase někdy

"No,dobře.Vem

   "Hej,Kattherine,počkej !"vyjekne Aria,když vcházím do domovních dveří.Pomalu se otočím. "Co si zajít po škole trochu zanakupovat.Nový oblečení,boty,Mcdonald...zní to dobře,co myslíš?" Beztak jsem po škole neměla co na práci. "Máš pravdu.Ten Mcdonald zní obzvlášť dobře.Alespoň budu mít důvod jít si zaběhat,když získám tolik kalorií navíc." "Výborně.Ještě

    "Vlastně za ním ani chodit nemusíme."najednou jsem k tomu neměla důvod.Celá tahle situace byla zvláštní a tak trochu trapná. "Prosím tě,neříkej mi,že se bojíš." "To ne.Jen se mi moc nechce." Z Ariiny tváře bylo jasné,že se jen tak nevzdá.Popadla mě za ruku a vlekla mě za sebou.Sotva jsme prošly dveřmi na dvůr školy,Arie pustila mé zápěstí,elegantně

      "Stalo se mi něco děsně divnýho."Vybalila jsem na Ariu hned v pondělí ráno,když jsme utíkaly do školy. "No tak povídej...A doufám,že budeš mít dobrou omluvu pro to tvé zaspání."Ignorovala jsem její špatnou náladu. "Takže...probudila jsem se až u nás na pohovce a neměla jsem ponětí jak jsem se tam dostala.Navíc mě bolela hlava.Můj táta mluvil v kuchyni

 . "Ššššš...."řekl jen,když seskakoval do mého pokoje.Odběhl ke dveřím a potichu je zavřel.Vydal se ke mně.Já jsem v tu chvíli dokázala myslet jen na jednu věc a to na to,že unavená a rozcuchaná asi nevypadám zrovna přitažlivě. "Promiň,že jsem se k tobě tak vloupal,ale tvůj táta mi zakázal překročit práh tohohle domu."Musela jsem se usmát.Ten kluk se mi začínal

   "Katty?"jeho hlas zněl překvapeně. "Ty už jsi vzhůru?"Zřejmě se děsil toho,že bych náhodou mohla zaslechnout část jejich rozhovoru.Rozhodla jsem se mu nepřidělávat starosti.Proto jsem se s hranou únavou protáhla a dlouze zívla. "Zrovna teď jsem se probudila a AU..."chytila jsem se za svou bolavou hlavu "děsně mě bolí hlava." "Ano.No,běž