Kocicidivka | VIDINA SMRTI 7

   Probudila jsem se zírajíc do naší červené pohovky.Trhla jsem sebou a začala si matně vzpomínat na včerejší den.Kdosi mi nalil jakousi červenou tekutinu,místo dietní coly,kterou jsem si přála.Sotva jsem dopila,vnucoval mi ji znova.Zřejmě to bylo víno.To by totiž vysvětlovalo tu bodavou bolest v mé hlavě.Už už jsem se chtěla posadit a protáhnout,když jsem z kuchyně zaslechla hlasy.Jeden patřil tátovy a ten druhý jakémusi klukovi.Oba zněli rozrušeně. "Jak jsi sakra mohl dopustit,aby jí nalili portské?Měl jsi jí ohlídat."zuřil táta. "Omlouvám se pane,už se to nebude nikdy opakovat."Jeho tichá omluva ale rozzuřila otce ještě víc. "To je samozřejmé! Už se to nikdy nebude opakovat! Dovedeš si vůbec představit,jaký máme s manželkou strach? Debby se zase vrací,copak to nevíš? Mohlo by se stát cokoliv.Mohla by jí dát do pití jed a co ty uděláš?Nic....protože si toho ani nevšimneš!Je sice a ....." "Pššššt"ozvalo se z úst mé matky. "No ty víš.Zkrátka se její tělo dokáže lépe poprat s nemocí a jistě i s jedem,ale právě to Debby ví. Ona a její kumpán se budou snažit vynalézt něco,co jí uškodí a to hodně." "Já vím.Je mi to moc líto." Ano.Teď jsem dokonale slyšela jeho hlas.Byl to ten kluk od DJe.Co ale sakra pohledává u nás doma a proč mě má chránit?Kdo je Debby? A kdo jsem vlastně já? Bože,můj život je plný otázek.