Kocicidivka | VIDINA SMRTI 9

 . "Ššššš...."řekl jen,když seskakoval do mého pokoje.Odběhl ke dveřím a potichu je zavřel.Vydal se ke mně.Já jsem v tu chvíli dokázala myslet jen na jednu věc a to na to,že unavená a rozcuchaná asi nevypadám zrovna přitažlivě. "Promiň,že jsem se k tobě tak vloupal,ale tvůj táta mi zakázal překročit práh tohohle domu."Musela jsem se usmát.Ten kluk se mi začínal líbit. "Jsi v pohodě?Je mi to fakt děsně líto."omlouval se a já stále nic nechápala "A proč by ti to mělo být líto?Vždyť jsi za to nemohl,ne?"On se tázavě zadíval na postel a já jsem mu na jeho němou otázku odpověděla kývnutím.Zlehka dosedl  "Ne...ale vlastně i ano.Měl jsem se o tebe postarat."Rozčílilo mě to "To je směšné.Proč? Nemůže ti být o moc víc,než mě.Proč by jsi se o mě měl starat?" "Tvůj táta mě o to poprosil."Proboha!Nikdy nepochopila,proč ji táta stále bere jako malou holku,která se o sebe neumí postarat sama. "No,jak vidíš,jsem v pohodě.Akorát mě trochu bolí hlava tak bych ocenila,kdybych mohla být sama." "Jasně.Promiň.Jenom jsem si dělal starosti." Už jsem se viděla v posteli v hlubokém spánku. "To není třeba."Pokusila jsem se o úsměv.Oknem opustil pokoj a já se konečně mohla oddat spánku.