"Stalo se mi něco děsně divnýho."Vybalila jsem na Ariu hned v pondělí ráno,když jsme utíkaly do školy. "No tak povídej...A doufám,že budeš mít dobrou omluvu pro to tvé zaspání."Ignorovala jsem její špatnou náladu. "Takže...probudila jsem se až u nás na pohovce a neměla jsem ponětí jak jsem se tam dostala.Navíc mě bolela hlava.Můj táta mluvil v kuchyni s tím klukem,co byl v sobotu večer na party...vlastně asi nevíš o kom mluvím.Měl..." "Vím to až moc dobře!Je to ten kluk,který byl poblíž tebe celý večer.Jakoby tě hlídal,nebo co.Ty jsi s ním potom odešla a podle tvého kroku jsem usoudila,že jste se asi trochu napili.Ano...totálně si kašlala na svojí nejlepší kámošku." A sakra! Arie si zasloužila trochu pozornosti.Organizovala totiž celou oslavu. "Promiň.Vážně vůbec nevím,co se ten divný večer stalo.A ani nevím o tom,že bych pila alkohol.Vlastně na té oslavě ani být neměl.Chtěla jsem ti říct,že táta na toho kluka křičel.Něco v tom smyslu,jako že mě měl chránit a nedovolit aby mi nalili alkohol.Šla jsem si odpočinout do pokoje,ale ten kluk přišel oknem a začal se omlouvat." "Nemyslíš,že to tvůj táta s tou opatrností už trochu přehání?Je to až děsivý." "Jo,taky se mi zdá. Tomu klukovi bych se měla omlouvat já.Za to,že ho táta tak zmanipuloval." "Zajdeme za ním o přestávce,dobře? Druhou hodinu má tělák a tak bude na hřišti." Aria se začervenala.Dobře jsem věděla,že se chce podívat za Jasonem,který je ze stejné třídy,jako tenhle kluk.Rozhodla jsem se vynechat narážky. "Dobře."