Kocicidivka | VIDINA SMRTI 12

   "Hej,Kattherine,počkej !"vyjekne Aria,když vcházím do domovních dveří.Pomalu se otočím. "Co si zajít po škole trochu zanakupovat.Nový oblečení,boty,Mcdonald...zní to dobře,co myslíš?" Beztak jsem po škole neměla co na práci. "Máš pravdu.Ten Mcdonald zní obzvlášť dobře.Alespoň budu mít důvod jít si zaběhat,když získám tolik kalorií navíc." "Výborně.Ještě zavolám,až budu mít sbalené věci." Zamávám na Arii a vydám se domů.Zarazím se,když uslyším tichoučké cvakání.Máma v tuhle hodinu neměla být doma.Ploužím se chodbou a snažím se vydávat co nejmenší hluk.Cestou popadnu knihu,která leží na poličce.Je to jeden z máminých oblíbených románů a tak doufám,že ho nebudu muset použít k obraně.Nebezpečně se přibližuji ke zdroji zvuku.Zřejmě vychází z kuchyně.Opatrně se podívám přes rám dveří.V kuchyni je osoba. Má tmavě hnědé vlasy,černou mikinu a je ke mně otočená zády.Ztuhnu a nemůžu se hnout.Když vtom se ten člověk otočí.Zírá mi přímo do očí a ani jedinkrát neuhne pohledem. "Sebevědomý zloděj"bleskne mi hlavou ještě před tím,než si stačím uvědomit kdo to je. "Proboha,co tady děláš?"vyjeknu roztřeseným hlasem a spustím ruku s připravenou knihou. "Jen jsem si tu něco zapomněl.Hlavně mě prosím tě nemlať." Nevypadá ale vystrašeně.Vlastně se zřejmě dobře baví. "Tak si to vem a odejdi,Christophere."Začínám být docela naštvaná. "Ale...proč ta zlost,prosímtě?" "Vloupal ses k nám domů a ještě se divíš,proč jsem naštvaná? To je neskutečný!" "Promiň,ale neříkal bych tomu přímo vloupání." "Říkej si tomu jak chceš... "Spíš jsem si jenom zašel pro svoje věci.Jestli jsem tě vylekat,tak se omlouvám."Nemůžu se na něj dlouho zlobit.Je s těma svýma modrýma očima a křivým úsměvem tak sexy.Panebože!Někdy bych byla opravdu ráda,kdyby si můj mozek nepřemýšlel jak chce.