Kocicidivka | VIDINA SMRTI 16

"To by bylo prima."vymáčkla jsem ze sebe a posadila se na pohodlné travnaté místečko. On došel až ke mně,posadil se vedle mě a nepřestával na mě zírat."Víš." Stromy otřásl poryv větru a Christopher si přitiskl nohy blíž k tělu. Takové počasí teď bylo často. Vzduch byl teplý,ale vítr foukal neustále. "Nemusíš skákat,jestli nechceš." Už mě s tou jeho vševědoucností začínal štvát. Nechtěla jsem,aby si o mně myslel,že jsem srab. Nezbývá tedy nic jiného,než oklamat jeho vševědoucí smysl. Dlouze jsem se mu zadívala do očí a pokusila se tvářit co nejjistěji . "Chci. Vážně... chci." Ještě dlouho se mi díval do očí a já se dívala do těch jeho. Díky sluníčku,které dnes konečně vylezlo zpoza mraků získaly přitažlivý hnědý odstín. Náhle začala hrát hudba. Shakira se ale k téhle chvíli moc nehodila. Kéž bych si sakra změnila vyzvánění. S povzdychnutím jsem zvedla svůj smartphone. Ozýval se z něj Ariin hlas. "Tak co Katty,jsi už připravená?" Nechtěla jsem před Chrisem rozebírat důvody,proč tomu tak není. "No,ještě nejsem připravená. Stavil se tu Chris."  "Cože? Jakože Christopher Cloud? To jsi mi chtěla říct kdy,že se s ním scházíš? Probo..." Nechtěla jsem,aby si Chris domyslel,proč jsem tak zticha a nedej bože,aby Ariu  slyšel."No dobře,sejdeme se za hodinu před mým domem. Tak zatím." "No tak,počkej." Aria by se vážně měla naučit být trochu taktnější. "O tomhle si promluvíme za hodinu. Tak pa,pa." Rezoluntně jsem ukončila hovor."Nevěděl jsem,že jsi s někým domluvená. Mohla jsi to říct, protože já tě vážně nechtěl obtěžovat." "Rozhodně mě neobtěžuješ."  "Vážně ne? Protože já můžu odejít, jestli chceš."  "Ne!"vyjekla jsem možná až příliš rychle. "Nemusíš odcházet."doplnila jsem klidným hlasem a doufala, že si toho nevšiml. Otočila jsem se k němu, abych zkontrolovala situaci. On se ke mně obrátil ve stejný moment. Byla jsem u něj tak blízko, až jsem se bála, aby nezaslechl údery mého splašeného srdce. Stačilo by se jen nepatrně nahnout a líbali by jsme se.