VIDINA SMRTI 17

 "K tomuhle místu se váže jedna stará legenda."zašeptal a jeho mentolový dech mě pohladil po tváři. "Před mnoha lety tu žil jeden mladík. Jeho chata stála nedaleko odsud. Vždy v noci se podle této legendy vyšplhal až sem, na tuhle skálu a proměnil se ve vlkodlaka. Vyl celou noc, protože údajně neměl šťastný život a žil bez lásky. Všichni se ho bůhvíproč báli a zdaleka se mu vyhýbali. Existovala ale jedna dívka jménem Claudia. Claudia se ho tehdy jako jediná nebála. Jedné jasné noci vyšplhala až za vyjícím vlkodlakem a políbila ho přímo na čumák. Dlouho ho prý utěšovala a hladila po srsti. On byl po dlouhé době zase šťastný a kledba,co byla vyřknuta před mnoha lety se láskou zlomila. Vlkodlačí muž se ve vlkodlaka už nikdy neproměnil a se svou ženou Claudií měl spoustu dětí. Od té doby tohle místo navštívilo mnoho párů,aby také mohli být spolu a šťastní do konce života." Díval se mi hluboko do očí a já se pomaličku rozpouštěla blahem. Jaké by asi bylo líbat tohohle kluka? Jaké by asi bylo ochutnat mentol,který tak krásně voní z jeho přitažlivých úst? Určitě tak nebesky nádherné,jako je on sám. Pořád jsem zírala do jeho očí a on do těch mých. Cítila jsem,jak se mi začíná prokrvovat obličej. Na co to proboha zase myslím?"No,tak asi půjdeme,aby se Aria nezlobila." Můj hlas zněl směšně pisklavě a odpovídal tomu,jak se teď cítím. Rychle jsem vstala a vydala se ke strmému srázu,kterým jsme přišli. "Počkej. Pomůžu ti."slyším za sebou kroky,ale neotočím se. Ještě ne. Nejsem připravená podívat se do těch jeho nádherných očí a přiznat si,že jsem se ohromně mílila. Vždycky jsem si myslela,že nádherní princové,do kterých se zkrátka musíte zamilovat existují jen v pohádkách. Teď ale přede mnou stojí živí důkaz,že tomu tak není.