,,Předělej to, rozumíš?“ vyjekne za mnou Jodie.,,Jdi se zahrabat!“ odvětila jsem suverénně. Bohužel jen ve svých představách.Nechci vědět, co by se mnou ta povrchní slepice udělala,kdybych jí náhodou odporovala. Je jen zástupkyní za šéfa a nikdo ji nebere moc vážně, ale ona se cítí moc důležitá. Nezajímá ji,že tanečnice, se kterou dělám rozhovor nemá čas. Nezajímá ji, jak si co její podřízení vyřeší, zajímá ji vždy jen výsledek. Došla jsem ke svému stolu a mrštila papíry o stůl ,,Co mám pro ni ještě udělat, sakra!“ ,,Jodie je nespokojená, že?“má kamarádka Rosalie, která sedí vedle se otočila na své židli.,,Nic si z toho nedělej.Je to jako s mým článkem o zahradničení. Zkritizovala snad každé písmeno.“Pokrčila rameny a znovu se pustila do práce.,,Ještě, že Kenton přijede už příští týden.“ poznamenala jsem k její oponě dlouhých černých vlasů.“a začala jsem přepracovávat červeně přeškrtané pasáže. Přepsat text mi trvalo zhruba půl hodiny. Potom jsem se mohla konečně vydat domů za dcerkou a manželem.
Vyšla jsem z veliké budovy, kde se spracovává časopis a vydala se na mou známou autobusovou zastávku. Autobus přijel už po třech minutách. Ale i kdyby mi ujel,nečekala bych dlouho.Zde v rušné části velkoměsta jezdí autobusy každou čtvrt hodinu.Posadila jsem se a oddala se myšlenkám. Celý den mi totiž nešel z hlavy dnešní sen. Co když Debby a její nadřízený opravdu přijdou k nám domů a spáchají tu nejhorší pomstu, jakou dokáží vymyslet. Co když doopravdy odvedou mou Kattherine? Debby se určitě bude mstít za svého bratra, protože stále nechápe, že můj manžel ho z hořícího domu už nemohl zachránit. Stále mu zazlívá, že nejdříve vytáhl ze smrtelných plamenů malého kluka a až potom se zajímal o jejího příbuzného. Vlastně to asi nebude jenom tím. Už leta to mezi námi vřelo a toto byla jen třešnička na dortu.