Probudila jsem se zírajíc do naší červené pohovky.Trhla jsem sebou a začala si matně vzpomínat na včerejší den.Kdosi mi nalil jakousi červenou tekutinu,místo dietní coly,kterou jsem si přála.Sotva jsem dopila,vnucoval mi ji znova.Zřejmě to bylo víno.To by totiž vysvětlovalo tu bodavou bolest v mé hlavě.Už už jsem se chtěla posadit a protáhnout,když jsem z kuchyně zaslechla

   Zahlédla jsem ji u kuchyňských dveří.Zrovna vycházela s velkým vozíkem,na němž se rozkládal obrovský třípatrový dort.Byl celý z marcipánu,jak jsem si přála. "Z cesty prosím."žádala okolo stojící a ladně proplouvala mezi nimi. "Prosím,věnujte mi pozornost!"vykřikla,když dojela doprostřed obýváku a mně se udělal v krku obrovský knedlík.Došlo mi totiž,co

Odtančila jsem s ním celý,nekonečně dlouhý ploužák,ale jemu jakoby to nestačilo ,,Zatancujeme si znovu?"  "Musím...já musím na dámy." Vymluvila jsem se a začala se prodírat davem dál. Náhle jsem mezi změtí tancujících těl zahlédla známou bledě modrou košili. "Johny?"zavolala jsem.Zřejmě neslyšel,protože šel stále

 Otevírám dveře do našeho bytu,když najednou spatřím muže.Je stejný,jako ten v mém děsivém snu.Kouká na mne a podivně se šklebí.,,Vrať mi Kattherine....prosím."žadoním a celá se přitom vyděšeně třesu.Můj hlas zní žalostně a směšně,ale je mi to fuk.Na hrdinství teď není čas.Muž se zověstně zasměje a dá se do běhu.Ráda

Rozhodla jsem se,že začnu psát deníček.Nebude o mně,ale o dívce,kterou jsem si vymyslela.Přemýšlím,že se bude jmenovat Jennifer,protože tohle jméno jsem vždy řadila k mým oblíbeným a napadlo mne jako první.

,,Vše v pořádku?"zeptala se paní Welshová.,,Zase mnou opovrhovala.Jako bych byla nějaký odporný hmyz!"stěžovala si Clara,zatímco utírala prach z cenných sklenek,které stály v proslené skříni na chodbě.Paní Welshová se kupodivu rozesmála ,,to ale služkám nemůže vadit.Jsme jen podřízené.Navíc tak velkorysé rodiny!"Clara pochopila,co chce naznačit a ihned se otočila ,,Dobrý den pane"pozdravila s předstíranou radostí ,,rády vás vidíme.Mohu pro vás něco udělat?"optala se ještě. ,,Zatím ne" zamručel Rachelin otec a ploužil se dál chodbou.,,Och,to bylo o fous"oddechla si paní Welshová ,,příště musíme být opatrnější!" Clara jen pokývala hlavou ,,Chcete ještě s něčím pomoci?"zeptala se po chvíli. ,,To už pro dnešek stačí.Udělala jsi toho dost, tak mi podej ten hadr a jdi spát." usmála se přátelsky.,,Děkuji vám moc."usmála se Clara,podala jí hadr a rychle vyběhla do svého pokoje.

,,Claro!Claro!"zaslehla vzdálený křik.,,Co je?"zamumlala napůl ještě spící Clara.,,Probuď se" prosila paní Welshová.,,Paní Welshová" otevřela rozespale oči ,,je teprve..."skoumavě se zadívala na hodiny ,,pět hodin ráno!Vstávat mám až za hodinu." ,,Vím...to všechno vím!"přešlapovala,jako by měla každou chvíli puknout radostí.,,Jenže mám skvělou novinku"napínala Claru schválně.,,A jakou?"posadila se Clara ovlivněna její radostí.,,Pán ti schválil chození do školy!"smála se paní Welshová.

,,Už mne nebaví sloužit pro tu nafoukanou nánu!" křičela Clara už po několikáté. ,,Pššt...zmlkni,mlč!" šeptala služka a snažila se zacpat jí ústa.,,Takhle už nikdy nemluv,mohlo by tě to mrzet!"varovala ji vyděšeně.,,A proč? Copak nemohu říkat,pravdu ?"stišila se Clara.,,Ale jistě,že můžeš.Jen mně a ne tak nahlas!"povzdechla si paní Welshová.,,Omlouvám se vám.Já jen...Proč musím mít tak mizerný život?"zamračila se Clara a nakopla chatrný tolek u postele.,,Ale Claro,nelituj se přece!Mohlo by to být ještě horší.Tak buď ráda za to,co máš!"nabádala ji.,,Ještě horší.No jasně."brumrala Clara a šourala se do prádelny,aby vyprala Rachelino drahé oblečení.

  Když byla hotova s praním i žehlením,vydala se složit oblečení do Rachelina růžového pokoje.Přede dveřmi odložila koš na zem,aby mohla podle Racheliného pravidla zaklepat.,,Co je?"ozval se Rachelin nepříjemný hlas.Clara si povzdechla a vydala se vzdorovat jejím připomínkám.,,Dobrý večer paní,nesu vám vaše vyprané oblečení.",,No jo!Slož to do skříně!"naporoučela si Rachel.,,Ale ještě před týdnem jste říkala,že je nevhodné,abych vám sahala do skříně."přešlápla Clara.,,Ale prosím tě"otočila se o počítače rozloženého na posteli,,Koho by to bavilo skládat?To je práce pro služky.Ne pro mne!"protočila panenky a s povzdechem se vrátila ke svému počítači.Clara tedy vzala koš s prádlem a začala ho skládat do skříně.V uších jí stále znělo to opovržení,se kterým Rachel vyslovila slovo ,,služka". Proč je na mne tak ošklivá?Vždyť nejsme tak rozdílné.Kdybych měla rodinu,peníze a takové sebevědomí,jako ona, jistě by mne přivítala do své party.