"Katty?"jeho hlas zněl překvapeně. "Ty už jsi vzhůru?"Zřejmě se děsil toho,že bych náhodou mohla zaslechnout část jejich rozhovoru.Rozhodla jsem se mu nepřidělávat starosti.Proto jsem se s hranou únavou protáhla a dlouze zívla. "Zrovna teď jsem se probudila a AU..."chytila jsem se za svou bolavou hlavu "děsně mě bolí hlava." "Ano.No,běž

   Probudila jsem se zírajíc do naší červené pohovky.Trhla jsem sebou a začala si matně vzpomínat na včerejší den.Kdosi mi nalil jakousi červenou tekutinu,místo dietní coly,kterou jsem si přála.Sotva jsem dopila,vnucoval mi ji znova.Zřejmě to bylo víno.To by totiž vysvětlovalo tu bodavou bolest v mé hlavě.Už už jsem se chtěla posadit a protáhnout,když jsem z kuchyně zaslechla

   Zahlédla jsem ji u kuchyňských dveří.Zrovna vycházela s velkým vozíkem,na němž se rozkládal obrovský třípatrový dort.Byl celý z marcipánu,jak jsem si přála. "Z cesty prosím."žádala okolo stojící a ladně proplouvala mezi nimi. "Prosím,věnujte mi pozornost!"vykřikla,když dojela doprostřed obýváku a mně se udělal v krku obrovský knedlík.Došlo mi totiž,co

Odtančila jsem s ním celý,nekonečně dlouhý ploužák,ale jemu jakoby to nestačilo ,,Zatancujeme si znovu?"  "Musím...já musím na dámy." Vymluvila jsem se a začala se prodírat davem dál. Náhle jsem mezi změtí tancujících těl zahlédla známou bledě modrou košili. "Johny?"zavolala jsem.Zřejmě neslyšel,protože šel stále

 Otevírám dveře do našeho bytu,když najednou spatřím muže.Je stejný,jako ten v mém děsivém snu.Kouká na mne a podivně se šklebí.,,Vrať mi Kattherine....prosím."žadoním a celá se přitom vyděšeně třesu.Můj hlas zní žalostně a směšně,ale je mi to fuk.Na hrdinství teď není čas.Muž se zověstně zasměje a dá se do běhu.Ráda

Rozhodla jsem se,že začnu psát deníček.Nebude o mně,ale o dívce,kterou jsem si vymyslela.Přemýšlím,že se bude jmenovat Jennifer,protože tohle jméno jsem vždy řadila k mým oblíbeným a napadlo mne jako první.

,,Vše v pořádku?"zeptala se paní Welshová.,,Zase mnou opovrhovala.Jako bych byla nějaký odporný hmyz!"stěžovala si Clara,zatímco utírala prach z cenných sklenek,které stály v proslené skříni na chodbě.Paní Welshová se kupodivu rozesmála ,,to ale služkám nemůže vadit.Jsme jen podřízené.Navíc tak velkorysé rodiny!"Clara pochopila,co chce naznačit a ihned se otočila ,,Dobrý den pane"pozdravila s předstíranou radostí ,,rády vás vidíme.Mohu pro vás něco udělat?"optala se ještě. ,,Zatím ne" zamručel Rachelin otec a ploužil se dál chodbou.,,Och,to bylo o fous"oddechla si paní Welshová ,,příště musíme být opatrnější!" Clara jen pokývala hlavou ,,Chcete ještě s něčím pomoci?"zeptala se po chvíli. ,,To už pro dnešek stačí.Udělala jsi toho dost, tak mi podej ten hadr a jdi spát." usmála se přátelsky.,,Děkuji vám moc."usmála se Clara,podala jí hadr a rychle vyběhla do svého pokoje.

,,Claro!Claro!"zaslehla vzdálený křik.,,Co je?"zamumlala napůl ještě spící Clara.,,Probuď se" prosila paní Welshová.,,Paní Welshová" otevřela rozespale oči ,,je teprve..."skoumavě se zadívala na hodiny ,,pět hodin ráno!Vstávat mám až za hodinu." ,,Vím...to všechno vím!"přešlapovala,jako by měla každou chvíli puknout radostí.,,Jenže mám skvělou novinku"napínala Claru schválně.,,A jakou?"posadila se Clara ovlivněna její radostí.,,Pán ti schválil chození do školy!"smála se paní Welshová.