"Hej,Kattherine,počkej !"vyjekne Aria,když vcházím do domovních dveří.Pomalu se otočím. "Co si zajít po škole trochu zanakupovat.Nový oblečení,boty,Mcdonald...zní to dobře,co myslíš?" Beztak jsem po škole neměla co na práci. "Máš pravdu.Ten Mcdonald zní obzvlášť dobře.Alespoň budu mít důvod jít si zaběhat,když získám tolik kalorií navíc." "Výborně.Ještě

    "Vlastně za ním ani chodit nemusíme."najednou jsem k tomu neměla důvod.Celá tahle situace byla zvláštní a tak trochu trapná. "Prosím tě,neříkej mi,že se bojíš." "To ne.Jen se mi moc nechce." Z Ariiny tváře bylo jasné,že se jen tak nevzdá.Popadla mě za ruku a vlekla mě za sebou.Sotva jsme prošly dveřmi na dvůr školy,Arie pustila mé zápěstí,elegantně

      "Stalo se mi něco děsně divnýho."Vybalila jsem na Ariu hned v pondělí ráno,když jsme utíkaly do školy. "No tak povídej...A doufám,že budeš mít dobrou omluvu pro to tvé zaspání."Ignorovala jsem její špatnou náladu. "Takže...probudila jsem se až u nás na pohovce a neměla jsem ponětí jak jsem se tam dostala.Navíc mě bolela hlava.Můj táta mluvil v kuchyni

 . "Ššššš...."řekl jen,když seskakoval do mého pokoje.Odběhl ke dveřím a potichu je zavřel.Vydal se ke mně.Já jsem v tu chvíli dokázala myslet jen na jednu věc a to na to,že unavená a rozcuchaná asi nevypadám zrovna přitažlivě. "Promiň,že jsem se k tobě tak vloupal,ale tvůj táta mi zakázal překročit práh tohohle domu."Musela jsem se usmát.Ten kluk se mi začínal

   "Katty?"jeho hlas zněl překvapeně. "Ty už jsi vzhůru?"Zřejmě se děsil toho,že bych náhodou mohla zaslechnout část jejich rozhovoru.Rozhodla jsem se mu nepřidělávat starosti.Proto jsem se s hranou únavou protáhla a dlouze zívla. "Zrovna teď jsem se probudila a AU..."chytila jsem se za svou bolavou hlavu "děsně mě bolí hlava." "Ano.No,běž

   Probudila jsem se zírajíc do naší červené pohovky.Trhla jsem sebou a začala si matně vzpomínat na včerejší den.Kdosi mi nalil jakousi červenou tekutinu,místo dietní coly,kterou jsem si přála.Sotva jsem dopila,vnucoval mi ji znova.Zřejmě to bylo víno.To by totiž vysvětlovalo tu bodavou bolest v mé hlavě.Už už jsem se chtěla posadit a protáhnout,když jsem z kuchyně zaslechla

   Zahlédla jsem ji u kuchyňských dveří.Zrovna vycházela s velkým vozíkem,na němž se rozkládal obrovský třípatrový dort.Byl celý z marcipánu,jak jsem si přála. "Z cesty prosím."žádala okolo stojící a ladně proplouvala mezi nimi. "Prosím,věnujte mi pozornost!"vykřikla,když dojela doprostřed obýváku a mně se udělal v krku obrovský knedlík.Došlo mi totiž,co

Odtančila jsem s ním celý,nekonečně dlouhý ploužák,ale jemu jakoby to nestačilo ,,Zatancujeme si znovu?"  "Musím...já musím na dámy." Vymluvila jsem se a začala se prodírat davem dál. Náhle jsem mezi změtí tancujících těl zahlédla známou bledě modrou košili. "Johny?"zavolala jsem.Zřejmě neslyšel,protože šel stále

 Otevírám dveře do našeho bytu,když najednou spatřím muže.Je stejný,jako ten v mém děsivém snu.Kouká na mne a podivně se šklebí.,,Vrať mi Kattherine....prosím."žadoním a celá se přitom vyděšeně třesu.Můj hlas zní žalostně a směšně,ale je mi to fuk.Na hrdinství teď není čas.Muž se zověstně zasměje a dá se do běhu.Ráda